SKLIZEŇ HROZNŮ NA VLASTNÍ KŮŽI

Když už chcete prodávat šampaňské, určitě nezaškodí dozvědět se něco více nejenom o technologii výroby, ale také zjistit, jak se pěstuje vinná réva a jak probíhá sklizeň. Proto jsem se letos i já rozhodl vyzkoušet sběr hroznů na vlastní kůži ve vinařství André Chemin z vesničky SACY.

Cesta do kraje Champagne, konkrétně do oblasti mezi městy Épernay a Remeš, odkud jsou všichni naši vinaři, je hodně přímočará. Prostě najedete na dálnici směr Plzeň a pak pokračujete rovně nějakých 900 km. Kritická jsou snad jenom místa v okolí Norimberku (hodně se tu staví) a Heilbronnu (rušná křižovatka několika dálnic), ale rozhodně se to nedá srovnávat se zácpami u Mnichova, tak jak je všichni znají například z cest do Alp. Z pohledu turisty je také zajímavé, že část cesty vede i Německou vinařskou oblastí Pfalz a malou zeleninovou zahradou Německa (pěstování chřestu, cibule, česneku atd.).

Dorazili jsme do Champagne po zhruba 10 hodinách jízdy a hned zahájili program sklizně večeří. Stolování ve Francii určitě stojí za to, všichni sedí pohromadě s rodinou vinaře, nikam se nespěchá a po předkrmu, hlavním jídle a zákusku ještě následují sýry. Rozhodně příjemné zakončení dne.

No a od dalšího rána již vzhůru do boje! Budíček zhruba kolem 7:00. Protože je v kraji Champagne svítání posunuto asi o půl hodiny oproti ČR, vstává se do tmy, což není úplně příjemné. Snídaně ve Francii skoro neexistuje. Skládá se z bagety s máslem, případně s džemem a k tomu káva či čaj. Pak už nasedáme do dodávky (dozadu, kde bez oken sedíme na provizorně instalovaných dřevěných lavicích) a jedeme na vinici, tak abychom už v 8:00 začali stříhat révu. Střihači postupují ve dvojici podél řádku vinné révy (občas nebylo vidět na konec) a odstřihují zralé hrozny do menšího košíku. Naplněný košík se pak sype do velké bedny, do které se vejde zhruba padesát kilo. Bedny se postupně svážejí na kraj vinice, umisťují na traktor a po jeho zaplnění se pak jede hned k lisu.

Zní to sice jednoduše, ale hrozny bohužel nevisí na keři způsobně dolů jako v propagačních materiálech, ale jsou různě propletené a často je potřeba je od sebe odtrhávat. Občas se musí od sebe odtrhnou i vodící dráty. Hrozny jsou také většinou v dolní části keře, a proto se střihač musí různě hrbit či klečet na kolenou. Tělo během několika dní ale najde svůj rytmus a přestane nepohodlí vnímat. Po ránu bývala docela zima (6-8 stupňů, tedy teplota vhodná k podávání šampaňského) a hrozny a listy nepříjemně mokré a chladné. Většina vinic také vedla do kopce, ne nadarmo se oblasti říká Montagne de Reims (tedy Remešské hory). Postupuje se směrem vzhůru, pak se sejde dolů a pokračuje se znovu stejným směrem, tedy vzhůru. Po dokončení řádku se ještě pomáhá ostatním, tak aby se nejprve dokončily všechny řádky, než se začne s novými. Po každém řádku je krátká přestávka k doplnění tekutin, případně omytí rukou. Sladká šťáva totiž teče úplně všude a není to zrovna dvakrát příjemné. Když bylo zásobovací vozidlo s vodou daleko, rozdrtili jsme v dlani nedozrálé hrozny z vrcholu keře a získaná kyselá šťáva fungovala k očistě ideálně. Tak se pracovalo do 12:00 kdy jsme odjeli do vinařství k obědu. I v případě oběda byl nejprve předkrm, pak hlavní jídlo, zákusek a talíř sýrů. K tomu pivo, víno atd.

Ve 13:30 jsme byli zpět na vinici a pokračovali se sklizní až do 17:30. Odpoledne už slunce dokázalo pěkně pálit, takže se pro ochranu hodila pokrývka hlavy, v mém případě často namočená vodou a nezaškodil ani opalovací krém. Nejhezčí část dne začala po příjezdu z vinice, kdy jsme ve vinařství ještě v pracovním usedli ke stolu a začali pít šampaňské. Přitom se diskutovalo, dozvěděli jsme se kolik, že se ten den nasbíralo hroznů atd. Prostě zasloužená pohoda. Pak už stačilo dát se trošku do pořádku a v 19:30 byla na řadě večeře. Opět podobně jako oběd s rodinou vinaře a o několika chodech. Následná zábava se většinou protáhla do pozdních večerních hodin. Je pravda, že dovezené knihy určené na večerní čtení jsem přitom ani neotevřel.

Určitě k tomu přispělo i téměř ideální počasí, ale opravdu to stálo za to. Tak zase příště!

Některé další postřehy jen telegraficky:

Asi jako jedni z prvních jsme uspořádali piknik přímo na nejhezčí vinici (je hodně do kopce s překrásným výhledem a pěstuje se na ní Chardonnay), s grilováním a táborákem ze starého dřeva révy vinné.

Hrozny byly velmi kvalitní, vyzrálé, jen s minimálním výskytem plísně.

Hrozen občas praskne a šťáva Vás trefí přímo do oka. Trošku si zaslzíte a za chvíli je to v pořádku. Příjemné to ale není.

Lisování a první fermentace probíhá u tohoto vinaře v Kooperativě v Écueil. Byl jsem se tam podívat a na vlastní oči viděl, jak důkladná je přejímka hroznů před vlastním lisováním, všude je čisto a pořádek.

I když jsem věděl přesně co mě čeká, neodolal jsem a čichl si k nerezovému tanku, kde již začala první fermentace. Odměnou mi byl pocit jako když Vás bodá tisíce drobných jehliček a prolil jsem také něco krve z nosu.

Počet obyvatel v oblasti Champagne se po dobu sklizně mnohonásobně zvětší. Obchodníci proto otvírají již brzy ráno a v uličkách vesnic je to pěkný šrumec. Traktor, traktor, dodávka, traktor.

Nově vede nedaleko vinic tramvajová trať z Remeše (u stanice TGV Champagne-Ardenne), takže je centrum města s krásnou katedrálou snadno dosažitelné.

Zámeček v SACY, který dlouhou dobu vypadal jako z hororu (máme ho na profilové fotografii na Facebooku) se začal po letech opravovat a bude z něj luxusní hotel.

 

Na krátké video z naší letošní sklizně se můžete podívat zde:

https://www.youtube.com/watch?v=M2Xyu4QyxCY

 

A pokud se počasí úplně nevydaří, může sklizeň vypadat například takhle:

 

https://www.youtube.com/watch?v=3Bh94esoKAs